Volby 10. a 11. října 2014

kandidát do Poslanecké sněmovny 
volte 7
 

 Kdo jsem

   Proč kandiduji
   Můj program
   Volební plakát
   Volební leták
   Galerie
  Rozhovor v Haló Novinách
   

Kdo nepůjde volit, neublíží Senátu, ale své straně

Rozhovor Haló novin s Františkem Švarcem, kandidátem KSČM do Senátu v obvodě č. 42 (Kolín, Poděbradsko, část Prahy-východ)

Můžete se nejdříve našim čtenářům a také svým voličům stručně představit?

Vyučil jsem se strojním zámečníkem a značnou část života jsem byl věrný své profesi. Sedm let jsem předsedou OV KSČM v Kolíně. Tam jsem se narodil, ale bydlím ve dvacet kilometrů vzdálené Radimi, dá se říci v reprezentační vesnici okresu Kolín. Ještě za socialismu u ní po řádném geologickém průzkumu vznikla velká skládka komunálního odpadu. To má samozřejmě své výhody a nevýhody.

Po převratu byla velká snaha ji zprivatizovat. Díky tehdejšímu komunistickému vedení vesnice se to naštěstí nepodařilo. Byla zachráněna pro obec. Díky ziskům ze skládky je v naší vesnici luxusně opravena mateřská i základní škola, postavilo se asi 120 bytů pro mladé, dům seniorů, nový obecní dům s velkým sálem. Chodníky, silnice, kanalizace i čistička, rozvod plynu, to vše je nové.

Takže bydlíte v nejbohatší obci Kolínska?

Nejbohatší obec okresu Kolín to určitě bude, a určitě je to také nejbohatší obec široko daleko.

Ale kvůli skládce…

Nikdo asi přesně neřekne, co ta skládka udělá za roky, i když se sleduje, stejně jako kvalita spodních vod atd. Domnívám se, že pořád je lepší odpady dávat na jedno řízené a kontrolované místo, než je pohazovat po okrajích silnic či lesů. To, že je skládka obecní, dávám jako pozitivní příklad proti těm názorům, které říkaly po roce 1989, že je třeba dát vše do soukromých rukou. Kdyby se to stalo, co by z toho Radim měla? Daleko méně, než má dnes. Ba naopak by z toho někteří mohli mít vily na chorvatském pobřeží, luxusní auta a samozřejmě tučná konta. Připomenu také to, že obec díky skládce vytvořila dost pracovních příležitostí.

To jsme dost utekli z vašeho životopisu. Jak jste se dostal ke komunistické straně?

Kdo si nechce hubu spálit, musí mlčet nebo chválit. To jsou slova K. H. Borovského. Já nikdy nemlčel. Členem strany jsem se stal asi ve 24 letech. Měl jsem chuť stále něco vylepšovat, ledacos jsem někde řekl, například na odborové schůzi. A dostal jsem nabídku. Stal jsem se kandidátem, začal jsem chodit na členské schůze strany. A řekl jsem si: Nebudeš mlčet a zavírat oči nad věcmi, které podle tvého názoru potřebují změnit. Nemlčel jsem, a jednou to došlo tak daleko, že jsem se naštval a šel vrátit legitimaci. Ukázalo se, že předseda strany byl zkušenější než já, po pár týdnech mi ji přinesl, a já si ji vzal zpět.

Nikdy jste nelitoval?

Do dneška toho nelituji, ale již tenkrát to pro mě byl signál, že ve straně není úplně všechno zdravé. Přesto jsem dál, když se mi něco nezdálo, nedokázal mlčet.

Co jste dělal po listopadu 1989?

Když to přišlo, studoval jsem Vysokou školu politickou a uvažoval, co se mnou dál bude. Doba byla hysterická a doma tři malé děti. Pomohli mi lidé z mého předchozího zaměstnání, kteří mě dobře znali jako řemeslníka i jako člověka. Od 1. ledna 1990 jsem se mezi ně opět vrátil.

A jak jste se stal předsedou OV KSČM?

Dostal jsem nabídku od bývalého předsedy okresu, který šel do penze. A byl jsem schválen a tak tu káru táhnu dodnes. Jsem rád, že mladší už začínají přicházet. Středočeský krajský výbor pořádá už mnoho let Sobotní univerzitu Jana Švermy. Můj předchůdce byl jedním z jejich zakladatelů. Já se snažím v jeho činnosti pokračovat. Jsem toho názoru, že musíme dávat šanci mladým. KSČM v budoucnu asi nebude početně nijak široká, nebude mít sto nebo dvě stě tisíc členů, ale v jejich řadách musí být vzdělaní a pevně přesvědčení lidé, pro které členská legitimace bude znamenat daleko víc než pro ty, kteří ji s lehkým srdcem v roce 1989 odhazovali. Kromě toho se musíme chovat tak, abychom získávali své trvalé příznivce – voliče.

Řada lidí není spokojena se svou ekonomickou situací. Zároveň se nechtějí nijak angažovat. Čím to je?

Možná začnu trošku ze široka. Český národ prošel řadou traumatických období a něco se mu z nich uložilo v genech. Byla tu léta nadějí – 1848, 1918, lidé věřili, že dojde k sociálnímu vyrovnání. Že se jejich život podstatně zlepší. Očekávání se však nenaplnila. Přišla hospodářská krize, poté zrada od takových spojenců, jako byla Francie a Anglie, okupace, konec války, rok 1945-1946 s určitým vzepětím národa a znovu přišly naděje. Následoval rok 1948 a ne vše, co lidé do KSČ vkládali, jim skutečně v příštích letech dala.

Přišel rok 1968. Vstup vojsk těžce naši stranu, ale nejen ji, poškodil. Značný díl viny na tom, že přišel převrat v roce 1989, měl právě rok 1968 v Československu a nedořešené problémy, které právě k osudovým událostem vedly. Zároveň došlo k oslabení mezinárodního dělnického a komunistického hnutí na celém světě. Český národ dostal párkrát přes hubu, naděje lidí se nenaplnily, což dle mého názoru přispělo k dnešnímu stavu – k lhostejnosti značné části společnosti.

K zlepšení by také přispělo to, kdyby lidé kolem sebe viděli pozitivní příklad. Ale čeho jsou za poslední čtvrtstoletí svědky? Rozkradení národního majetku bez toho, aby ti, kteří to způsobili, za to byli potrestáni. Že »velké ryby«, které nějakým způsobem přišly k majetku, se vyhřívají na Bahamách. Naproti tomu řada jiných nemá ani na obědy pro své děti ve školní jídelně. Lidé jsou znechuceni a ztrácejí zájem. Je jednou z úloh naší strany jejich zájem znovu oživit.

Neházejme flintu do žita…

Základ nechuti lidí je podle mě v tom, že poznávají, jak nemohou nic ovlivnit. Politické strany ve volbách něco naslibují, po volbách uzavřou nějaké koalice, a řeknou, že musí uzavřít kompromis. Podívejte se na ČSSD a tzv. církevní restituce. Nebo zákon o původu nabytí majetku – také to nejde. Lidé jsou otrávení. Mnohým zaměstnavatelům například stále vadí, když je člen volební komise nominován za KSČM, natož když za ni kandiduje. I to lidi ovlivňuje.

U nás v Radimi máme pro komunální volby dvě kandidátky: KSČM s nezávislými a pak je tu kandidátka našich protivníků.

Pravicová?

To ne, Radim nebyla nikdy pravicová vesnice. Byla, je a doufám, že i zůstane součástí tzv. rudého pásu okresu Kolín. Téměř všechny volby tam v minulosti vyhrála KSČM. Těší mě, že všechny senátní volby, které jsem absolvoval, jsem v Radimi vyhrál. Ve vesnicích, kde to drhne, je to roztříštěné, dnes jde do komunálních voleb pět šest kandidátek. Nejsem si jist, zda všichni, kdo do politiky vstupují, to dělají proto, že chtějí sloužit lidu, nebo proto, že sledují jiné cíle, například ekonomické. Nevím...

Do Senátu kandidujete opakovaně. Vždy jste získal 15-17 %, což není málo…

Snažím se bodovat pro KSČM. Není to jednoduché, do Senátu kandidujete sice za stranu, ale do jisté míry osamocený. Člověk není schován v chumlu ostatních. Nejste jeden z řady, i když za vámi stojí velká strana. Rozumíte mi? Doporučoval bych, aby touto zkouškou prošel každý náš poslanec a ověřil si a přesvědčil se, na kolik je ve svém regionu znám a jak ho lidé vnímají.

Někteří to zkusili a mnozí postoupili do druhého kola.

Postoupit do druhého kola za KSČM je velký úspěch. Ale ať to zkusí další. Zda dokázali za funkční období v parlamentu o sobě vytvořit takové povědomí, aby lidé řekli: To je náš poslanec, zajímal se o naše problémy, pomohl nám. Nebo alespoň projevil snahu. Pokud bych byl zvolen do Senátu, snažil bych se využít toho, že jeho členové mají na všechny úřady dveře otevřené. Senátoři se mohou ptát, požadovat odpovědi. I když to vždy nedopadne, lidé snahu ocení. KSČM má heslo S lidmi pro lidi. To vystihuje vše.

Jakou si dáváte v senátních volbách šanci?

Do voleb vždycky vstupujete s myšlenkou, že je vyhrajete. Ale zároveň musíme být realisté. Úspěch by byl, kdybych se dostal do druhého kola. Moje soupeřka z ČSSD není z okresu Kolín, tím se mi možná šance zvýší. Uvidíme. Pro nás je nevýhodou, že jiní mohou dát do kampaně nepoměrně větší peníze než my. A mediální kampaň – plakáty, billboardy, sehrává stále větší roli. Když média chtějí, udělají z jednoho hvězdu a druhého mohou zatratit.

Ale nemyslím si, že bychom měli dopadnout špatně, levicoví voliči mají na výběr KSČM nebo ČSSD, ostatní je víceméně pravice. Naději mi zvyšuje fakt, že KSČM ve volbách do EU a také v krajských volbách na Kolínsku porazila ČSSD.

Předpokládejme, že se stanete senátorem. Čemu byste se chtěl věnovat?

Dlouhodobě mě trápí úroveň učňovského školství. Vzhledem ke své minulé profesi vím, o čem mluvím. A vycházím i z toho, co vidím a slyším kolem sebe. Řemeslná úroveň upadá, a zaměstnavatelé volají po kvalifikované pracovní síle, dobrém řemeslníkovi. Chtěl bych se zasadit o pozvednutí úrovně učňovského školství, o zvýšení jeho prestiže ve společnosti. Aby došlo k propojení učňovského školství a konkrétních zaměstnavatelů, provozů továren. Když se člověk už během učňovských let dostane tam, kde bude později pracovat, je to pro něj, ale i pro zaměstnavatele obrovská výhoda. Mrzí mě, že vážnost učňovského školství v posledních dvou desetiletích klesla. Nejsem pedagog, ale s výchovou učňů mám zkušenosti. Řemeslná úroveň upadá ve strojírenských i ve stavebních oborech. Naše společnost potřebuje vynikající lékaře, ale potřebuje i dobré soustružníky.

Rozhodně bych se chtěl také věnovat jistotám lidí na stáří. Všichni jednou zestárneme a budeme potřebovat menší či větší podporu rodiny či státu. Je nedůstojné, aby v některých domovech seniorů bylo na pokojích třeba pět lidí. Za důležité považuji i to, aby se přestalo hovořit o tom, že jsme si všichni před zákonem rovni, ale aby to také skutečně platilo. Aby nerozhodovaly peníze, ale právo.

Mám doma manželku, maminku, mám tři dcery a vnučku. A vidím, jaké je stále ve společnosti nerovnoprávné postavení žen a mužů. Ženy mají na stejné pozici menší platy, nemají ani stejné šance. Cestu, jak z toho, však nevidím v kvótách. Spíš bych ji viděl v povzbuzení žen, aby se samy aktivněji zapojily do politiky. Společnost pro to však musí vytvářet podmínky. A to jsme zpět u jeslí, školek atd.

S jakým heslem jde F. Švarc k senátním volbám? Čtěte více v sobotních tištěných Haló novinách.

Marie KUDRNOVSKÁ